7 kroků ke knize. Adieu strachu!

Chtěl bych napsat knihu, ale nevím, jak na to. Bude stát má kniha za to? Kdo ji bude číst? O čem mám psát? Tohle nikdo nevydá…

Pochybnosti smrtící = autor v rohu krčící!“

1.     Strach odložte stranou a začněte

K tomu, abyste napsali knihu, nepotřebujete mít vystudovanou školu a nepotřebujete ani drahé kurzy tvůrčího psaní. Stačí, jste-li zkušený čtenář. Bez čtení to totiž nejde – to je FAKT! Jen tak získáte skutečné povědomí o tom, jak příběh funguje, jak je vystavěn.

Moje rada:

Hodně číst a doporučuji obstarat si nějakou odbornou publikaci, v níž najdete základní informace o problematice psaní. Tato literatura mi pomohla utřídit myšlenky ohledně stavby příběhu, což značně usnadnilo samotný proces tvorby. Navíc začínajícího spisovatele upozorní na časté chyby a ukáže mu, jak to lze dělat lépe.

Já dávám palec hore u těchto titulů (nejsou komplikované a jsou psány čtivě):

  • Tvůrčí psaní 1 a 2 od Markéty Dočekalové
  • Stephen King a jeho slavné dílo O psaní
tvurci-psani-knihy
Tvůrčí psaní (doporučené knihy)

2.     O čem mám psát?

Je to sice ohrané, ale ani já to zde nesmím opomenout zmínit – držte se žánru, který rádi čtete. Jako čtenáři víte, co se vám líbí a proč. Víte, jak je příběh postaven, co funguje. Víte, jak se to dělá. Tak jednoduché to je. Nepište něco jen proto, že to zrovna frčí. Každý žánr má své fanoušky. Myslím si, že je lepší zůstat ve známých vodách a napsat kvalitní knížku pro méně čtenářů než milionovou „sračku“ pro davy, které by ji stejně nečetly. Za svůj žánr se nemusíte stydět. I v brakové literatuře najdete perly.

3.     Pište pro sebe

Ano, čtenáři jsou důležití a bez nich to nejde. Na co je kniha, kterou nikdo nechce číst? Na prd! Uvědomte si však, že pokud psaní nebude bavit vás, je velice pravděpodobné, že nebude bavit ani druhé. Vy sami představujete množinu potenciálních čtenářů (cílovou skupinu). Čtenář sám je ten nejtvrdší kritik.

Moje rada:

Pište tak, abyste v prvé řadě ukojili čtenáře v sobě. Nelezte lidem do zadku. Buďte sví – v tom je vaše síla!

4.     Osnova aneb nastřelte si kostru

Když už jsem měla nápad, o čem budu psát, promyslela jsem si děj. Není to nutné, ale je dobré vědět, kde začít a kam příběh chcete směrovat. Ušetříte si tím spoustu komplikací a na 90 % vám to pomůže vyhnout se obávanému spisovatelskému bloku (dále mi pomáhá téma – čím víc mě zajímá a baví, tím lépe se píše). Osnova slouží jen vám. Nemusíte se jí slepě držet až do konce knihy. Někdo se teď možná bude smát, ale vaše postavy vám samy řeknou, kam chtějí děj posunout. Opravdu časem žijí vlastním životem 🙂

5.     Kapitola jako dílčí povídka

Víte, co mě vždycky spolehlivě vyděsilo? Počet stran! Nejsem George R. R. Martin a představa, že bych napsala macatou knihu, jako je Střet králů, je pro mě nemyslitelná. Někdy v budoucnu snad, avšak zatím jsem spíš novelistka. No a co? Sedí mi kratší texty. Nechci knihu nafukovat zbytečnostmi. Ani vy nemusíte. Vypište se na povídkách. Nenechte se zastrašit. Více stran přijde s cvikem. Málokdo napíše celé dílo na jeden zátah.

Moje rada:

Mně pomáhá psát po jednotlivých kapitolách. Beru je jako takové dílčí povídky. Třeba vám to pomůže a tři sta stran budete mít dříve, než se nadějete. Když nevím jak dál, zaměřím se na výše zmiňovanou osnovu. Ke každému bodu si vypíšu, co se v kapitole stane (klidně si kapitolu i přidám, vyžaduje-li to příběh) a pak prostě nabouchám slohovou práci. Není to žádný zázrak, ale překlenete tím hrozící kolaps. Později to samozřejmě předěláte. Hlavní je, že jste nepřestali tvořit!

6.     Disciplína!

Tohle je jeden z nejdůležitějších bodů. Je jedno, jak skvělý námět na knihu nosíte v hlavě. Je fuk, jak perfektní osnovu jste stvořili. Pokud se k psaní nepřinutíte, dílo nevznikne. Nic víc, nic míň. Všechny začátky jsou těžké. Napsat první větu je dokonce možná to nejtěžší na celé knize. Ale napíšete ji. Jen se k tomu musíte přinutit. Chcete vědět, jak napsat knihu? Sedněte si a pište. Pište každý den! Dneska stvoříte dvě strany, zítra třeba čtyři. Důležitá je pravidelnost. Časem se z toho stane rutina a najednou už vám to nebude připadat tak těžké. Dá se (musí se) upravovat, škrtat, mazat, přepisovat, brousit a pilovat. Někdo to dělá po kapitolách, jiný po vysazení úplně poslední tečky. Sami přijdete na to, co vám bude vyhovovat. Pravidelnost a odhodlání je alfou a omegou celého tvůrčího procesu.

7.     Sebedůvěra

Věřte si, že na to máte. Netvrdím, že talent není potřeba. Cvičení však dělá mistra. Čím víc toho napíšete, tím lepší to bude. A když vám někdo řekne, že to nedáte, ukažte mu, že to dáte. Kritizovat umí každý. Ale jen za málokterými zlými hatery, trolly či posměváčky z vašeho okolí stojí opravdová kniha. Hlavně se nebojte a nenechte se zastrašit. Neřešte, jestli to někdo vydá a kdo to bude číst. Teď si to užíváte hlavně vy, no ne?

*

Tak s chutí do toho. Chcete-li napsat knížku, běžte! Sedněte si k tomu ještě dneska. Dnešek je stejně dobrý, jako byl včerejšek, avšak lepší než zítřek. Neříkám, že je to snadné. Ale ten pocit, když máte hotovo, hmmm…

Konec výmluvám a hodně štěstí!

Netvrdím, že byste se těmito body měli řídit. Sepsala jsem pro vás jen pár svých skromných postřehů, které třeba někomu pomůžou alespoň s odhodláním. I to je úspěch! Budu moc ráda, přidáte-li i vlastní tipy jak na to v komentářích níže.

 

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.