Seznamte se s Robertem, milým námořníkem, z něhož mají lidé těžké spaní už více než sto let a jehož příběh posloužil jako inspirace ke stejnojmennému filmu z roku 2015 Robert the Doll.
Robert, strašidelný panák opředený legendami, dnes obývá vitrínu muzea East Martello na Floridě a denně mu přichází dopisy od fanoušků. Původně patřil excentrickému umělci Robertu Eugenu Ottovi, který ho dostal darem jako malý kluk. Paňáca je údajně živá. Svou vůlí otáčí hlavou, mění výrazy obličeje, a dokonce mu naměřili teplotu! Jsou zkazky o něm pravdivé?
Jak malý Robert k panence přišel
O tom, jak se panák Robert dostal do rodiny, koluje řada historek. Která z nich je pravdivá, se už asi nedozvíme. Podle jedné z verzí ho malý Robert Eugen „Gene“ Otto dostal od své chůvy, hned si ho zamiloval a pojmenoval ho sám po sobě. Jednoho dne však chůva dostala výpověď a ze zlosti panáka proklela. Od těch dob prý straší. Mnohem pravděpodobněji se však jeví varianta, v níž paňácu přivezl z Německa Genův dědeček a dal mu ho k narozeninám.
Panák Robert
Říká se, že jakmile se Robert dostal do Genových rukou, stali se z nich nerozluční přátelé a jejich počínajícího, nezdravého vztahu si všimli i členové rodiny. V domě se začaly nacházet poničené věci a převrácený nábytek, o nichž Gene tvrdil, že za to může panák. Navíc, když spolu byli ti dva v pokoji sami, kolemjdoucí přísahali, že slyšeli, jak se spolu baví dva rozdílné hlasy.
Také sousedé v okolí si stěžovali, že se jim v oknech objevuje figurína v námořnickém oblečku a bláznivě se směje. Brzy nato se Genovi začali vyhýbat i spolužáci. Ptáte se proč? Děsila je jeho panenka. Všichni shodně tvrdili, že se náhodně objevuje v oknech Genova domu a záhadně mizí.
Legenda pokračuje
Gene se panáka nezbavil, ani když dospěl v muže. Naopak. Robert si vymínil vlastní pokoj, s ostatními sedával u jídelního stolu a dál spokojeně terorizoval rodinu. Chodbami se neslo cupitání spolu s rozpustilým chichotáním a nacházen byl na místech, kam ho nikdo nepoložil.
Po Ottově smrti se stal panák součástí inventáře domu. Říká se, že podle závěti měl v domě zůstat. V roce 1974 koupila nemovitost Myrtle Reuterová, která se tak stala Robertovou novou správkyní. „Ano,“ říká, „opravdu se sám pohyboval po domě, a když jsem ho uložila na půdu, slýchávala jsem přes strop nejen to, jak neustále pobíhal sem a tam, ale i jeho odpudivý, pištivý smích.“ Myrtle to nakonec nevydržela a po dvaceti letech Robertových rošťáren ho věnovala muzeu.
Současnost
Nyní je Robert ve svých 117 letech, zdá se, konečně zase spokojen. Stal se oblíbenou součástí prohlídky a po celém světě má tisíce fanoušků. Byly mu založeny facebookové stránky a je o něm psáno na Wikipedii. Říká se, že byla provedena zkoumání, podle nichž Robertovi naměřili teplotu v hodnotách typických pro živé organismy. Dále mu šediví vlasy a traduje se, že pokud si jej chcete vyfotit, musíte ho požádat o souhlas. Robert totiž umí pohnout hlavou.
Původ Roberta
Muzeum, kde je Robert umístěn, se pokoušelo dohledat jeho původ. Panák byl vyroben firmou Steiff Company. Ta se ale nechala slyšet, že nikdy nebyl určen k prodeji jako hračka. Údajně byl součástí sady figurín, jež měly sloužit k vystavení ve výlohách. Ani Robertovo oblečení není jejich. Námořnický obleček prý patřil malému Ottovi.
