Letos mám po páté svou první schůzku.
Jsem ukázkový debil!
Děvče je okaté, má pěknou blůzku.
Radši bych tady nebyl.
Břicho jak balon, zadek mám stažený,
neměl jsem jíst to zelí.
A navíc neumím působit na ženy –
v tom je ten problém celý.
Mám prostě smůlu, rozkrok se boulí
ne vpředu, ale vzadu,
slečna je zděšena, očima koulí
z náhlého strašného smradu.
„Budeme platit!“ vím, hledě na Petru.
Ani jsem si nic nedal.
Taky má smůlu, seděla po větru,
když jsem se napůl zvedal.