Maminka je švadlenka,říká pyšně Madlenka.Dámám šije krásné šaty,sukně dlouhé až na paty.Na plesy či dvorní bál,v řemesle je sám pan král.Atlas, brokát, jiná látka.Švadlenka – je moje matka! Jednou po velikém plese,vzrušením se matka třese.Splnily se její plány,dveřmi strká torzo panny. Dvě ruce, trup, navrch hlava,oči, nos a ústa dravá.Zašklebí se na Madlenku,z pokoje je rázem venku. „Na ní budu špendlit šat,nemusíš se, dcero, bát.“Madlenka ví dobře svoje,nechce vkročit do pokoje. V noci v postýlce své leží,dveře starostlivě střeží.Od vedle cos šramotí,holčička se zapotí. Už tři dny se budí z rána,unavená, nevyspána.Už tři dny každého ránau dveří jí leží panna. Čtvrté noci, zas ta muka,v dřevo ryje něčí ruka.Něco zaskřehotá:…